Kosterní soustava člověka
Kosterní soustava (kostra) tvoří oporu těla. Na kosti se upínají svaly, čímž je zajištěn pohyb. Kosti dále chrání důležité orgány, jsou místem krvetvorby a zásobárnou minerálních látek.
Kosti jsou živé a měnící se orgány. Kostní tkáň sestává z buněk a velkého množství mezibuněčné hmoty, kterou buňky vytvářejí (i odbourávají). Mezibuněčná hmota obsahuje minerální látky (zejména vápník a fosfor), ale též proteiny (bílkoviny), které dodávají kosti pružnost (např. kolagen).
Na povrchu kostí se nachází hutná kostní tkáň, uvnitř nich je tkáň houbovitá. Houbovitou tkáň a dutiny v dlouhých kostech vyplňuje kostní dřeň. V ní vznikají krevní tělíska (např. červené krvinky). Aby se tyto součásti krve dostávaly na místo určení a aby kosti získávaly výživu, zasahují do nich cévy.
Kosti rostou do šířky díky okostici, do délky díky růstovým chrupavkám (ty se uzavírají kolem 18. roku života, kdy člověk přestává růst).
Lidská kostra má celou řadu funkcí:
- Opora – kosti tělo podpírají, udržují také orgány na správných místech.
- Ochrana – kosti tvořící lebku chrání mozek a žebra chrání srdce, plíce a žaludek.
- Pohyb – kosti spolu se svaly umožňují pohyb.
- Tvorba krve – v kostní dřeni některých kostí se tvoří krevní elementy – červené a bílé krvinky a krevní destičky. Krvetvorba během života jedince postupně ustává v dlouhých kostech a přetrvává hlavně v kostech plochých – např. v kosti hrudní, nebo kyčelní.
- Ukládání minerálních látek – v kostech je skladován fosfor a vápník, které mohou být v případě potřeby uvolněny.
